Fregata - na ryby do Podskalí, nebo radši jinam?

Mezi hrdými pražskými rybími restauracemi, situovanými zpravidla v samém centru města a zaměřenými často na zahraniční klientelu, se Fregata (http://fregata.cateringmelodie.cz/cz/) v Ladově ulici poněkud ztrácí. Člověku logicky začne vrtat hlavou, proč asi - a tak se vyrazí přesvědčit.

Možná je jistým handicapem lokalita - Podskalí je přece jen trochu stranou hlavních cest - ale jako výmluva tenhle fakt neobstojí. Jen o ulici dál úspěšně prosperuje nudlový bar Noodle.cz, který si svoji klientelu našel. Pravděpodobnějším důvodem je tedy samotná atmosféra podniku, který je přes všechny (více či méně povedené) tématické mořsko-lodní dekorace přece jen spíš hospodou než restaurací. 

Pro večeři ve dvou jsme měli rezervovaná místa v nekuřáckém salónku (kde jsme seděli sami - a téměř sami jsem zřejmě byli i v celé restauraci). Do Fregaty jsme šli s jednoznačným úmyslem vyzkoušet některé z rybích specialit - koneckonců, restaurace se prezentuje jako rybí - a vybrali jsme 

• candáta na roštu s vinným přelivem - na dravou rybu měl candát konzistenci o dost měkčí, než by člověk předpokládal, brambory byly dobře uvařené, ale lehce oschlé, takže situaci zachraňovala smetanová vinná omáčka; 
• a steak z tuňáka se zázvorovo-citrónovou omáčkou - tuňák (už z podstaty) tak matlavý nebyl, přílohové brambory trpěly stejnou nemocí a (překvapení dne!) zázvorovo-citrónová omáčka byla vinnému přelivu velmi podobná. (Omlouvám se na svoji gastronomickou neznalost, možná to tak má být, ale mě to opravdu překvapilo).
• Jako dezert pak přišel na pořad dne flambovaný banán se zmrzlinou a šlehačkou - ten nám příjemně spravil náladu

Porce byly servírovány na oválných talířích, ale bez nápadu, vše jen naložené a polité (vím, že by se fotky opravdu hodily, ale foťák prostě zůstal doma - omlouvám se). Možná namítnete, že od pajzlu s dlabancem za pár šupů se víc čekat nedá, ale rybí speciality se ve Fregatě pohybují v cenovém rozmezí 200 - 300 Kč (příloha se platí zvlášť), což si podle mě trochu kuchařské péče zaslouží.

Aby celý ten příběh nekončil tragicky, musím se ještě krátce zmínit o obsluze, protože - toho vrchního totiž nejspíš vystřihli z nějakého jiného filmu. Příjemné přijetí, usazení na rezervované místo, nabídka aperitivu hned v úvodu, po objednávce výměna připraveného běžného příboru za rybí, víno servírované v dekantační láhvi... Těžko říct, jestli se v něm ten večer vzedmulo mladické nadšení, že přišli hosté, nebo jestli je trénink z hotelové školy ještě příliš čerstvý, nicméně odvedená práce byla profesionální.

Závěr pro optimisty: Majitelé restaurace přijdou na to, v čem je zakopaný pes, trochu provětrají interiér, kuchyni - a pak nezapomeňte do Fregaty přijít na chutné a dobře upravené ryby.

Závěr pro pesimisty: Obsluha tam s tím praští, protože Fregatu stejně nic dobrého nečeká, a vy, až dostanete chuť na candáta, raději bežte někam jinam.

Fotografie interiéru převzata z webu restaurace.

Restaurace Cantina - Mexiko v centru Prahy

autor Karbo - Občas mám chuť na něco ostřejšího. Už léta chodim kolem mexický restaurace Cantina na Malý Straně, ale k navštívení jsem se rozhoupal až letos v únoru a posléze v květnu. Překvapil mě velmi příjemný interiér. Od stropu zavěšená ponča, na stěnách pytle od kávy, z reproduktorů nefalšovaná mexická folkařina. Sympatický barman/číšník mě uvedl k volnému stolu a zabavil lístkem. Naprosto neznalý exotických názvů jsem si objednal FAJITAS s hovězím a kuřecím masem. Číšník po 30 minutách (plná restaurace, při druhé návštěvě v poloprázdném obsazení to trvalo 10 minut) přinesl na dřevěném prkýnku syčící litinovou pánev plnou lákavé zelenino-masové směsi. Na druhém talíři byla miska s fazolovou pastou, kysanou smetanou, sýrem, rýží a jakousi zelenou chuťově nevýraznou omáčkou. Třetí talíř pod umělou pokličkou skrýval dvě teplé tortilly. Všechno bylo vynikající! Nejvíc mě bavilo, že si můžu s jídlem chuťově pohrát. Jako dezert pak skvělý mojito. Přítelkyně si dala losový salát. Měl jsem zprvu pochybnosti o jeho výživnosti, ale s pohledem na kvantitu, kterou podporovala kvalita, bych se cítil nasycen i já. Rozhodně dobrá, svěží volba během rozpáleného odpoledne.

Design a menu restaurace důsledně dodržuje i nápojový lístek s nepřeberným množstvím originálních mexických tequil. K osvěžení si lze objednat oblíbený míchaný drinky a samozřejmě pivo. Bohužel 0,4L Plzeňskýho Prazdroje stojí neuvěřitelných 40Kč. I když jsme v mexické restauraci, stále se nacházíme v centru Prahy a myslím, že pivo, jako nejoblíbenější nápoj českých hostů, by si zasloužilo poněkud příjemnější cenu.

Shrnuto podtrženo: Cantina je skvělá restaurace pro rodinnou, romantickou nebo jakoukoliv jinou slavnostní večeři. Exotika na úrovni s příjemnou obsluhou a skvělou kuchyní. Jen je třeba se připravit na poněkud dražší účet. Fajitas, 2 piva, tortilla navíc a mojito mě naposledy přišlo na 530Kč.

WEB - CANTINA

Pizza/Pasta Baretta - Nuselské zakoutí s rodinnou atmosférou

autor Karbo - Barettu mám za svou "domácí" restauraci několik let. Příjemná rodinná atmosféra se dostane pod kůži již po vstoupení. Dominantní bar s elektrickou pecí a místem pro přípravu pizz zabírá skoro polovinu místnosti (sami se tak můžete přesvědčit, kdo a jak Vám slaný koláč připravuje. Ostatní jídla se vaří v přilehlé kuchyni). Ve zbylém prostoru jsou při stěnách dřevěné stoly s jednomístnými lavicemi. Od dveří vlastně stačí jen 4 kroky a prošli jste touto místností napříč. Během obědů není velká šance, že najdete volné místo, pokud je ovšem léto, můžete na dvůr na příjemnou zahrádku. V případě deště budete chráněni pevným zastřešením.

Předně se nejedná o žádný vyladěný pseudoluxus dle posledních trendů. Interiér se nese v osobitém stylu amerických indiánů. Stěny zdobí rozměrné plakáty s indiánským "desaterem", s malbami z prérií či pouště v Utahu, visí zde také bohatá náčelnická čelenka, buvolí trofej apod. Poprvé se rozhodně nudit nebudete. Dřevěné stoly s lavicemi jeví známky letitého používání, stejně tak stěna kolem pece, přesto je pochopitelně restaurace naprosto čistá. Z hygienického hlediska se nemusí nikdo bát :c)

Jídelní lístek tvoří tři hlavní okruhy: pizza, pasta, saláty. Můžete si vybrat z 20 druhů pizz od těch nejjednoduších (klasických) až po kombinace typu: špenát, slanina, sýr / ančovičky, sardinky, sýr / brambory, sýr, šunka / apod. Variant přípravy těstovin je o poznání méně. V nabídce jsou jen široké a placaté nudle připravené po osmi způsobech nebo lasagne připravené dvakrát jinak. Nutno podotknout, že baretta lasagne nemají s klasickými moc společného, přesto stojí za ochutnání. Saláty opět poskytují širší výběr zhruba deseti druhů. Od klasického šopáku či coleslawa po bohaté saláty s kuřecím masem. Vhodným doplněkem ke zdravé výživě jsou 4 druhy "indiánské plácky", tedy chleba z pizzového těsta (dochuceno rozmarýnem, česnekem či sýrem). Stejně tak si lze objednat jen rajčatovou nebo zeleninovou polévku. Slabinou je dezertní menu. Například lákavý banán v čokoladé se šlehačkou je naprosto obyčejný, navíc zalitý čokoládovou polevou z plastové lahve. Zločin! Jako sladkou tečku musím naopak doporučit senzační mléčné koktejly (pokud jste si nedali k jídlu pivo, to pak jen kávu, která neurazí ani nepotěší).

Příznačné pro indiánsky laděný interiér jsou i názvy jednotlivých pokrmů. Např: Pizza Vysokého Býka, chleba Pádící Antilopa, pizza Zelené Čelenky, salát Kapitána Jacka, těstoviny Černého Sokola, lasagne Velkých úst, salát Zlatého Měsíce atd.

Obsluha v restauraci je v pohodě. Vesměs mladí lidé, kteří nepotřebují být přehnaně servilní, škrobení ani se jinak přetvařovat. V zásadě nic není problém. Na pizzy si můžete doobjednat jakékoliv suroviny, což ocení zejména milovníci feferonek.

Resumé zní jednoznačně: jídlo je připraveno z čerstvých surovin, není zatíženo žádnými odpornými omáčkami či jinýmu dochucovadly. Těsto na pizzy se připravuje domácí, polévky a samotné těstoviny rovněž. Vše jak má být. Podnik si navíc na nic nehraje. Nejdete na luxusní večeři, ale pokecat se známými nebo si přečíst noviny a v klidu se najíst. Pokud budete mít cestu přes Náměstí bratří Synků v Praze a z hladu mžitky před očima, jednoznačně doporučuju navštívit pizzerii Barettu..

WEB - PIZZERIE BARETTA

Léta páně - nedoceněný podnik na předměstí

autor Viki - Restaurace Léta páně se objevila na mém seznamu podniku "k ochutnání" na základě doporučení - a jinak by se tam asi nedostala vůbec, protože adresa Národních hrdinů, Praha - Dolní Počernice opravdu není místo, kam mám chuť zamířit večer co večer. Nutno ale přiznat, že doporučení se osvědčilo a cesta do Počernic za to stála.

Restaurace je umístěna v příjemném prostředí Počernického parku. Narozdíl od přísného designu webových stránek (http://www.letapane.cz/) je interiér zařízen ve stylu nejspíš popsatelném jako "venkovské sídlo".

Během třech návštěv restaurace - večeře ve dvou, večeře ve velké skupině (8 lidí), večeře ve čtyřech se známými z Taiwanu - jsme vyzkoušeli následující:

• hovězí carpaccio s parmesanovým chipsem - hovězí plátky byly kvalitní a chutné, nešťastná byla jen kombinace s mohutným plátkem pečeného parmesanu, který nemohl carpaccio dobře chuťově doplnit
• krkonošská bramboračka v chlebovém bochníčku - na přání servírovaná bez chlebového bochníčku, s množstvím brambor a zeleniny, příjemně dochucená majoránkou
• mix kuřecích křidélek Léta Páně - rozhodně doporučuji! Na prkénku jsou naservírována pečená kuřecí křidélka v pikantní marinádě, v méně pikantní marinádě a v medu a oříšcích. Jako přílohu obsluha doporučila rozpečenou špenátovou nebo česnekovou bagetu - obě byly výborné. Dipy (jogurtový a "à la kečup") nebyly potřeba a chuť pečeného masa spíš rušily.
• gnocchi s bazalkovým pestem - na úrovni (dobré) pizzerie
  
• houbové rizoto - servírováno s plátky parmesanu, velmi výrazná chuť lesních hub
• pečené švestky s domácím perníkem - tenhle dezert je celkem neobvyklý (nevzpomínám si na jinou pražskou restauraci, která by ho nabízela). Sušené švestky jsou připravovány na pánvi společně s kousky perníku a pak ještě posypány strouhaným perníkem. Vynikající - z testovaných moučníků zaujal nejvíc.
• čokoládové fondue - v mističce na fondue je rozehřátá bílá i černá čokoláda zároveň (mě osobně ta směs spíš odrazovala, ale nutno přiznat, že obě čokolády byly dobé), k namáčení je k dispozici směs čerstvých jahod, banánu, ananasu a hroznového vína. Pro čokofily zajímavý zážitek.
• créme brulée - máslový krém je opravdu hodně máslový, vrstva karamelizovaného cukru na povrchu je silnější, než běžně bývá (2-3 mm)
• horká láska - tradiční vanilková zmrzlina s horkými malinami a šlehačkou, zmrzlina je ale servírována zvlášť, v oplatkovém kornoutku, a šlehačka rovněž. Ve zmrzlině byly bohužel drobné kousky ledu.

Souhrnně se dá říct, že jídlo bylo buď dobré, nebo výborné. Základ jídelního lístku tvoří grilované pokrmy - křidélka, žebírka - a ty v Léta páně opravdu umějí.

Nejsilnější stránkou restaurace Léta páně je ale rozhodně obsluha. V průběhu večera nabudete dojmu, že "nic není problém". Polévku bez chlebového bochníčku? Proč ne. Poloviční porce? Samozřejmě. Číšník průběžně kontroluje stůl, zda je všechno v pořádku, vtipkuje s vámi a permanentně se usmívá! Vím, že takhle to vypadá, že popisuji běžnou obsluhu v restauraci, podle mých zkušeností to ale zdaleka takhle vzorově všude nefunguje. Bohužel, při naší poslední návštěvě si obsluha svoji dobrou pověst trochu pokazila - čekání na cokoli bylo velmi dlouhé a dokonce došlo k záměně objednaného jídla. Doufám ale, že to byla výjimečná situace (prý se zacvičovali noví číšníci) - nechci se nechat připravit o příjemný zážitek, který Léta páně nabízí.

Čas od času slýchám diskuse, kam zavést zahraniční návštěvu na dobrou tradiční českou kuchyni. Vím, že Dolní Počernice nejsou zrovna "city", ale na Malou stranu tak jako tak pojedete z domova tramvají půl hodiny (tedy, pokud nebydlíte zrovna pod Karlovým mostem), no a do těch Počernic to za půl hoďky autem zvládnete taky. Tradiční česká kuchyně (tedy česnečka, svíčková, gulášek a nějaká ta pečená kachna) na jídelním lístku rozhodně nechybí. A chcete-li udělat dojem, mix-grill hovězího, vepřového a kuřecího, flambovaný před zraky hostů pravou mutěnickou pálenkou, bude zlatým hřebem večera.

P.S.: Ještě k té tradiční české kuchyni - v souvislosti s českým předsednictvím Evropské Unie už to máme zpracováno i oficiálně :)
http://www.eu2009.cz/cz/czech-republic/czech-cousine/czech-meals/ceska-jidla-2485/

S-Čchuan - kolísavý průměr

autor Heepee - Poprvé jsem v restauraci S-Čchuan v Praze na Národní třídě jedl asi před rokem. Mám asijskou kuchyni rád, a tak když jsem na chodníku uviděl ceduli s vyfocenými jídly a sloganem "Nejlepší kuchař ze S-Čchuanu v Praze", nemohl jsem odolat. Bohužel, to s tím nejlepším kuchařem není tak úplně pravda.

Restaurace má jednu velkou výhodu - výbornou polohu, najdete ji v pasáži Metro hned za KFC. Na druhou stranu, ten prostor by se tak možná hodil pro nějaký obchod s oblečením, ale pro restauraci...Nic moc. Sál je malý, vejde se sem nějakých třicet lidí. Co je horší, přímo doprostřed místnosti jsou jako klín vraženy toalety, které, pokud si sednete ke stolům u hlavního vchodu a rozhodnete se jít na toaletu, obcházíte ji nejprve dokonce ze čtyř (!) stran. Vejdete-li do restaurace vedlejšími jednokřídlími dveřmi, budete mít po levé ruce tři malé stolky pro dvě osoby (i když spíš pro jednu) a přímo proti vám bude masivní bar, který se do této restaurace ani trochu nehodí. Především je zbytečně veliký, přes polovinu baru jsou vyskládané umělé květiny a šutry (jak to nazvat? bonsai-skály?), přes které na ty umělé kytky stejně není vidět. Zbourat a postavit menší bar, rázem budou mít ty tři stolky u dveří okolo sebe víc místa a vešlo by se samozřejmě víc lidí.

Při mé první návštěvě jsem si objednal kuře po sečuánsku a velmi mi chutnalo, i když místo na pepři bylo připravované na chili a obalované v těstíčku. Takže to vlastně zas tak moc po sečuánsku nebylo, ale chutnalo to skvěle. Nicméně, s každou další návštěvou se jídlo zhoršovalo, začalo to postupným úbytkem omáčky a laxně upravenou zeleninou a pokračovalo to stále horší kvalitou masa. Když jsem si před měsícem připadal, že místo kuřete mezi zuby rozemílám konopný lano, rozhodl jsem se, že sem už nikdy nepůjdu. Kamarád mě však rozhoupal ještě k jedné návštěvě, když si pochvaloval místní rybí kousky ve sladkokyselé omáčce. Fajn, dal jsem S-Čchuanu ještě jednu šanci a dnes si zašel na rybu.

Chudinka slečna servírka, která mi nedokázala říct, co že to vlastně za rybu dostanu. Konverzace probíhala asi následovně: "Dal bych si ty rybí kousky ve sladkokyselé omáčce, ale prozraďte mi, prosím, co to je za rybu?" "Prosím? Co to je za rybu? No...Filé!" "Ne, ne, já nechci filé, dal bych si to nad tím, rybí kousky ve sladkokyselé omáčce. Jen jsem se chtěl zeptat, co je to za rybu? Jetli pangasius nebo tak?" V tu chvíli slečna servírka vypadala, že se buď rozplaká nebo řekne ještě jednou filé. Řekl jsem jí, že to není důležitý, ať se nezlobí a prostě mi to přinese.

Samozřejmě, byl to pangas. Což je sumcovitá sladkovodní ryba, která v posledních letech zažívá obrovský boom díky tomu, že je lehká, nízkotučná a díky tomu samozřejmě sexy a trendy. Ačkoliv se v kuchařkách dočtete něco jinýho, já jsem toho názoru, že lehkost a jemnost pangase zase sráží mdlá chuť. Problém pangase v českých restauracích je však jinde - jeho maso je levné a proto se používá i do tlustých, tučných jídel, protože kdo šetří, má za tři, že? Především v české kuchyni je pangas připravován z 90% případů naprosto zoufalým způsobem, který v podstatě anuluje význam, kvůli kterému se pangas stal v posledních letech tak oblíbený - takhle pro něm prostě nezhubnete. Tím pádem by bylo lepší dát přednost jiné, tučnější a samozřejmě chutnější rybě. Jenže vysvětlujte to majitelům restaurací.

Nicméně, pangas v restauraci S-Čchuan byl taková tuková bomba, že jsem svoji porci nedojedl a stejně jsem se cítil hůř než po vánočním kapru. Prosímvás, drazí kuchaři, buď dělejte pangase tak, jak má být, tedy nalehko, nebo připravujte dál těžká jídla, avšak z jiných ryb. Ale tahle princezna koloběžka nikam nedojede.

Vzhledem k tomu, že u svojí dříve oblíbené restaurace S-Čchuan sleduju klesající kvalitu pokrmů delší dobu, jsem poněkud skeptický a příště budu velmi váhat, jestli tam zase zajít. Spíš ne. Ale jestli chcete něco povečeřet, než vlítnete do Rock Café nebo Vagonu na koncert, je to rozhodně lepší volba než to KFC vedle. Ale na tu rybu bacha...

Masné krámy - příjemná restaurace, ale pověst přehání

autor Heepee - Masné krámy jsou restaurace, která především těžila a těží z pověsti tradiční české kuchyně, jakou v Českých Budějovicích jinde nenajdete. No, budiž. Po povodni v roce 2002 se Másné krámy zavřely a dlouhých pět let rekonstruovaly. A jaké jsou dojmy z dnešní podoby?

Při příchodu velmi pozitivní. Interiér je čistý, dobře prosvětlený a, byť je moderní, rozvržením navazuje na původní prostor. A je vidět do kuchyně! Navštívil jsem restaruaci třikrát, dvakrát během všedního dne, kdy nebyl podnik zaplněn ani ze třetiny. Naopak v sobotu večer byl velký problém sehnat místo, pokud jako my přijdete jen tak na blind. Nakonec jsme se posadili k jedinému volnému stolku uprostřed sálu, kde stačí jen blbě natočit židli a už šťoucháte loktem do souseda. O tom, že slyšíte rozhovor u vedlejšího stolu nemluvě. Doporučuju rezervaci, pro nekuřáky je asi nejlepší zamluvit si jeden z "kotců", bohužel jsem si nevšiml, jak je vyřešen prostor pro nekuřáky sám o sobě.

Menu vás potěší už na první pohled - je skromné. U každého druhu masa máte na výběr jen pár druhů jídel, dohromady nějakých třicet položek. Žádné "kuřecí steak patnáctkrát jinak", naopak - pár oblíbených rustikálních jídel, česká klasika a podobná nabídka je u bezmasých jídel, smažák, omeleta, zelenina.

Nejprve jsem si dal kuřecí steak "Mediterán" (já vim, já vim, to si s tou českou kuchyní protiřečí, ale já ho prostě chtěl ochutnat), který se podává se sušenými rajčaty, olivami a Grana Padano, což je sýr velmi podobný parmezánu, jen je trochu jemnější a nemá tak ostrou chuť. Bohužel, kuchař tam klidně mohl dát i ten parmezán, kvůli výrazné chuti sušených rajčat a oliv byste to nepoznali. Tím netvrdím, že ho tam dal. Dojem z jinak dobrého kuřecího steaku kazily hranolky z friťáku a velká obloha. Proč k sušeným rajčatům a olivám mám kousat okurku a strouhané zelí?

I když mi kuřecí steak chutnal, trumfnul ho pstruh po mlynářsku (ještě vám ho udělají na modro nebo smaženého na mandlích). To, že jste na jihu Čech, ještě neznamená, že vám v restauraci automaticky udělají dobrou rybu. Nejčastější hřích je příprava na starém oleji nebo přehnané opékání. Masné krámy však překvapily naprosto výborným masem, které bylo dopečené správně do měkka a nebylo z něj cítit víc než trocha toho citrónu (zde měsíčky vkládané přímo do těla ryby, říkám proto, že s tím někteří konzumenti ryb můžou mít problém) a bylinky. Dojem opět zkazila příloha, k horkému pstruhovi jsem dostal téměř vychladlé brambory.

Nakonec se ještě zmíním o vepřovém kolenu, které je výborné, podávané s domácím pecínkem, čerstvým křenem a hlavně - neprdnou vám na něj bez zeptání sós tak jako v mnoha dalších restauracích. V Masných krámech suverénně nejobjednávanější jídlo, soudě podle toho, že do každého kolena je zabodnutý praporek s číslem, kolikáté že koleno vám to od otevření po rekonstrukci vlastně udělali. My jsme byli téměř u čísla čtyři tisíce, což je na necelé dva roky provozu slušné číslo.

Jestli si něco zaslouží výhrady, tak rozhodně obsluha. Poprvé jsme přišli jen tak přes obědy na čočkovku, v podniku bylo všeho všudy pět obsazených stolů (celková kapacita 170 míst) a tři číšníci. Přesto nám proces: objednání polévky - platba zabral víc než tři čtvrtě hodiny, většina času se zaplácla čekáním na obsluhu. Podruhé byla obsluha sice o trochuu rychlejší, zato měl pan vrchní na tváří neskutečně drzý pošklebek. Třeba se s takovou tváří narodil, ale pro hosty to moc příjemné není. Při třetí návštěvě byla obsluha jako vyměněná, pánové kmitali mezi stoly a objednávky vyřizovali téměř okamžitě. Na to, že byl podnik plný a o obsluhu se staralo jen pár lidí víc než přes den, rozdíl byl neuvěřitelný.

Pokud budete pobývat v Budějovicích a dostanete chuť na českou kuchyni, do Masných krámů si zajděte. Nutno dodat, že pověst, ze které tato restaurace těží, je poněkud přifouknutá. Za to, abyste kvůli Masným krámům jeli na výlet do Budějovic (i když to nějaký bedekr možná doporučí), podle mě nestojí.