S-Čchuan - kolísavý průměr

autor Heepee - Poprvé jsem v restauraci S-Čchuan v Praze na Národní třídě jedl asi před rokem. Mám asijskou kuchyni rád, a tak když jsem na chodníku uviděl ceduli s vyfocenými jídly a sloganem "Nejlepší kuchař ze S-Čchuanu v Praze", nemohl jsem odolat. Bohužel, to s tím nejlepším kuchařem není tak úplně pravda.

Restaurace má jednu velkou výhodu - výbornou polohu, najdete ji v pasáži Metro hned za KFC. Na druhou stranu, ten prostor by se tak možná hodil pro nějaký obchod s oblečením, ale pro restauraci...Nic moc. Sál je malý, vejde se sem nějakých třicet lidí. Co je horší, přímo doprostřed místnosti jsou jako klín vraženy toalety, které, pokud si sednete ke stolům u hlavního vchodu a rozhodnete se jít na toaletu, obcházíte ji nejprve dokonce ze čtyř (!) stran. Vejdete-li do restaurace vedlejšími jednokřídlími dveřmi, budete mít po levé ruce tři malé stolky pro dvě osoby (i když spíš pro jednu) a přímo proti vám bude masivní bar, který se do této restaurace ani trochu nehodí. Především je zbytečně veliký, přes polovinu baru jsou vyskládané umělé květiny a šutry (jak to nazvat? bonsai-skály?), přes které na ty umělé kytky stejně není vidět. Zbourat a postavit menší bar, rázem budou mít ty tři stolky u dveří okolo sebe víc místa a vešlo by se samozřejmě víc lidí.

Při mé první návštěvě jsem si objednal kuře po sečuánsku a velmi mi chutnalo, i když místo na pepři bylo připravované na chili a obalované v těstíčku. Takže to vlastně zas tak moc po sečuánsku nebylo, ale chutnalo to skvěle. Nicméně, s každou další návštěvou se jídlo zhoršovalo, začalo to postupným úbytkem omáčky a laxně upravenou zeleninou a pokračovalo to stále horší kvalitou masa. Když jsem si před měsícem připadal, že místo kuřete mezi zuby rozemílám konopný lano, rozhodl jsem se, že sem už nikdy nepůjdu. Kamarád mě však rozhoupal ještě k jedné návštěvě, když si pochvaloval místní rybí kousky ve sladkokyselé omáčce. Fajn, dal jsem S-Čchuanu ještě jednu šanci a dnes si zašel na rybu.

Chudinka slečna servírka, která mi nedokázala říct, co že to vlastně za rybu dostanu. Konverzace probíhala asi následovně: "Dal bych si ty rybí kousky ve sladkokyselé omáčce, ale prozraďte mi, prosím, co to je za rybu?" "Prosím? Co to je za rybu? No...Filé!" "Ne, ne, já nechci filé, dal bych si to nad tím, rybí kousky ve sladkokyselé omáčce. Jen jsem se chtěl zeptat, co je to za rybu? Jetli pangasius nebo tak?" V tu chvíli slečna servírka vypadala, že se buď rozplaká nebo řekne ještě jednou filé. Řekl jsem jí, že to není důležitý, ať se nezlobí a prostě mi to přinese.

Samozřejmě, byl to pangas. Což je sumcovitá sladkovodní ryba, která v posledních letech zažívá obrovský boom díky tomu, že je lehká, nízkotučná a díky tomu samozřejmě sexy a trendy. Ačkoliv se v kuchařkách dočtete něco jinýho, já jsem toho názoru, že lehkost a jemnost pangase zase sráží mdlá chuť. Problém pangase v českých restauracích je však jinde - jeho maso je levné a proto se používá i do tlustých, tučných jídel, protože kdo šetří, má za tři, že? Především v české kuchyni je pangas připravován z 90% případů naprosto zoufalým způsobem, který v podstatě anuluje význam, kvůli kterému se pangas stal v posledních letech tak oblíbený - takhle pro něm prostě nezhubnete. Tím pádem by bylo lepší dát přednost jiné, tučnější a samozřejmě chutnější rybě. Jenže vysvětlujte to majitelům restaurací.

Nicméně, pangas v restauraci S-Čchuan byl taková tuková bomba, že jsem svoji porci nedojedl a stejně jsem se cítil hůř než po vánočním kapru. Prosímvás, drazí kuchaři, buď dělejte pangase tak, jak má být, tedy nalehko, nebo připravujte dál těžká jídla, avšak z jiných ryb. Ale tahle princezna koloběžka nikam nedojede.

Vzhledem k tomu, že u svojí dříve oblíbené restaurace S-Čchuan sleduju klesající kvalitu pokrmů delší dobu, jsem poněkud skeptický a příště budu velmi váhat, jestli tam zase zajít. Spíš ne. Ale jestli chcete něco povečeřet, než vlítnete do Rock Café nebo Vagonu na koncert, je to rozhodně lepší volba než to KFC vedle. Ale na tu rybu bacha...